Alena Chlapíková: Každodenní práce se členy i zaměstnanci má smysl

V únorovém měsíčníků Sondy Revue vyšel velký rozhovor s předsedkyní našeho odborového svazu Alenou Chlapíkovou. 

Odborový svaz pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví vede od března 2020. Zvolena byla v časech, kdy pandemie utlumila a změnila život ve světě i Česku. Čekaly na ni výzvy, které dosud nikdo neznal. Tímto rozhovorem vlastně splácíme dluh čtenářům Sondy Revue, neboť jsme ji vzhledem k událostem minulých dvou let ještě pořádně nepředstavili. Seznamte se: Alena Chlapíková, žena v čele OSPPP.

* Do čela svazu jste přišla z Břeclavi, kde jste několik let ve vedení základní organizace v České spořitelně. Jaké zkušenosti jste si na vyšší úroveň přinesla?

Každodenní práci se členy i zaměstnanci. Už léta se nám daří mít všechny zaměstnance příslušných poboček banky v základní odborové organizaci. Když nastoupí nový člověk, zástupce odborů se s ním sejde a proberou, v čem jsou odbory i pro něj důležité, jaké mají právní zastoupení. Je to prosté – projevit zájem a zapálit pro dobrou věc. Myslím, že i proto nám zaměstnanci věří. Stojíme za nimi při jednání se zaměstnavatelem a pořádáme pro ně různé aktivity, aby se mohli poznat i neformálně. Například pravidelně pořádáme úspěšný dětský den, kam členové vodí i své přátele, se kterými nenásilnou formou hovoříme mimo jiné také o odborech. Na takových akcích mimochodem míváme i víc než sto lidí. Pořádáme také zájezdy, kam zveme i lidi z jiných organizací, které se pak mnohdy inspirují našimi aktivitami. Práce s novými i stávajícími členy, práce pro ně, spolupráce nás všech, to je to, o co se snažím ve vedení svazu. A díky všem se to daří.

* Pořád tu základní organizaci vedete?

Jsem stále místopředsedkyní a tedy i v častém kontaktu se členy a členkami.

* Vedení svazu jste se ujala skoro v nejhorší možné chvíli, a to v začátcích lockdownu a všech opatření, která částečně ještě dnes platí. Jak začátky vypadaly?

Převzala jsem náš svaz v takové zvláštní situaci, a to nejen kvůli pandemii. Mezi členy byl obrovský rozkol. Patřím mezi typ lidí, kteří jsou označováni za tmeliče. Omezení, která koronavirus obzvlášť ve svých počátcích přinesl, mně osobně – bude to znít paradoxně – pomohla. Tím, že jsem nemohla pořádat žádné veřejné akce a nemohla navštěvovat základní organizace, mohla jsem se důkladně seznámit se všemi dokumenty a svazovými materiály. Tak jsem poznala své předchůdce. Škoda že svou práci dostatečně neprezentovali napříč základními organizacemi. Jejich práce by byla více doceněna.

* Dobu útlumu setkávání lidí jste využila také ke stěhování sídla svazu?

Ano, v té době jsme se stěhovali z kanceláře v bývalém Domě odborových svazů v Praze na Žižkově do administrativních prostor hotelu Olšanka. Každé stěhování je náročné a i v tomhle sehrála omezující opatření, kdy nikdo nemohl navštěvovat kancelář, spíš pozitivní roli. Teď už jsme na nové adrese našim členům a členkám k dispozici, a ti si na ni také zvykají.

* Kromě nové adresy svazu je novinkou také modernější logo. Jak ho členové přijali?

Naše původní logo, ač bylo pěkné, bylo už přežité. Samozřejmě jsem měla obavy, že si někteří členové budou hůře zvykat, ale většina lidí nové logo přijala velmi dobře. I kolega, který byl u vzniku předchozího loga, mi poklepal na rameno a řekl: „Fakt dobré, Alčo, líbí se mi to.“ To byla největší pochvala nám všem, kteří se na práci podíleli.

* Co přesně vyjadřuje?

Seznámili jsme grafičku s naším svazem, koho sdružuje. Pochopila, že nejsme jen peněžníci, ale i pojišťováci, že součástí našeho svazu je také pojišťovna hasičů nebo „ajťáci“, a přišla s nápadem, který se nám líbil. Navrhla nám, řekněme, řetízek, který říká: „Jste spojení, i když každý funguje trochu jinak. Můžete se, obrazně řečeno, točit doleva, na rovince do kruhu, ale jste pořád jednotní.“ Nové logo má příběh.

* Co dva dosavadní roky s pandemií a s ní souvisejícími omezeními znamenaly pro členy?

Zpočátku se množily dotazy, jak se dá s novou situací na pracovišti vypořádat, jak ji zvládat, jaké mají nároky. Máme obrovské štěstí, že s námi spolupracuje odborový právník Jaroslav Stránský, který je naší velkou oporou. Ten nám dodával prvotní potřebné informace. Samozřejmě musím zmínit také obrovskou podporu z Českomoravské konfederace odborových svazů. Za jejich práci a úsilí jim patří velký dík.

* Byla jste do vedení svazu zvolena jako „tmelička“. Jenže doba omezení kontaktů mezi lidmi tmelení moc nenahrává.

Měli jsme štěstí, že v době uvolnění opatření se vedení svazu sešlo nejen na jednání online, ale i na výjezdním zasedání, a to už dvakrát. Bylo skvělé, že jsme mohli věci probrat osobně a otevřeně. I díky tomu vidím ve spolupráci uvnitř svazu obrovský posun. Musím poděkovat všem členům výboru za skvělou spolupráci. Společně vytváříme nové možnosti.

* V současné době se v řadě oblastí mluví o propouštění. Týká se to i vás?

Když jsme vyjednávali kolektivní smlouvu vyššího stupně, tak jsme samozřejmě debatovali se zástupci zaměstnavatelů o tom, zda to hrozí také u nás. Nikdo nemáme křišťálovou kouli, nikdo nevíme, co bude za rok, ale hromadné propouštění není na stole. Něco jiného je samozřejmě probíhající digitalizace, která některé pracovní pozice oslabí. To je ale dlouhodobější proces a na něj se můžeme připravovat.

* Zmínila jste na podzim podepsanou kolektivní smlouvu vyššího stupně. Co její nová podoba například přinese zaměstnancům?

Ráda bych zmínila, že jsme se dosud jako jediní pustili do vyjednávání pravidel home office. Určili jsme si pravidla, za jakých zaměstnanci mohou zůstat doma a jak home office může fungovat. Jenom bank vytvořili pracovní skupinu. Kromě toho jsme dohodli další dny zdravotního volna navíc, ale také jsme prosadili klauzuli, v níž se zaměstnavatelé zavazují zodpovědně přistupovat ke mzdové politice a dbát na to, aby mzdy zaměstnanců byly nastaveny spravedlivě s ohledem na aktuální pracovní trh v České republice a s ohledem na neustále se zvyšující kvalifikační požadavky na zaměstnance. Mzdové formy a mzdové složky budou zaměřeny především na stimulaci zaměstnanců k dosahování co nejlepších výsledků a k jejich stabilizaci.

* Žádná dohoda o procentech zvyšování mezd, jen takováto klauzule?

Následně po podepsání této smlouvy se začaly vyjednávat kolektivní smlouvy na podnikových úrovních a vesměs se navýšení mezd pohybovalo kolem čtyř až pěti procent.

* Nedávno jste spolupořádali online debatu o nerovnosti mužů a žen na pracovišti, a to nejen mzdové. Hlavním organizátorem byla iniciativa Práce na drátě, sdružující zaměstnance a zaměstnankyně call center a IT sektoru. Je to spolupráce dlouhodobější?

Ano je, a tyto webináře, jako byl vámi zmíněný, považuji opravdu za přínosné. Pořádají to prakticky spíše oni, my je ale aktivně podporujeme a zveme na akce naše členy. Účast na webinářích, kterých už bylo několik, je vždycky minimálně kolem padesáti lidí. Nejednou těmi webináři provázel i již zmíněný Jaroslav Stránský. Témata jsou zajímavá nejen pro zaměstnance sektoru, v němž se tato iniciativa pohybuje.

* Má to nějaký přínos pro váš odborový svaz, například příchod nových členů?

Díky této spolupráci vznikla nová ZO (sektorová organizace) pracovníků IT, která vstoupila do našeho svazu. Je to pro nás novinka, jde o mladé lidi z více zemí, kteří se vlastně teprve seznamují s tím, jak odbory fungují a v čem všem jsou důležité pro zaměstnance. Jednomu z nich proto dělám mentorku a provázím ho odborovou činností. Probíráme jeho představu o tom, jak by měly odbory fungovat, co si myslí o jejich současném fungování. Mě to hodně zajímá, protože mladý člověk má o odborech mnohdy jiné povědomí než starší dlouho angažovaný odborář. Mládí přichází s myšlenkami, které by mě samotnou asi nenapadly. Má to smysl pro obě strany.